Prostituce

Legální je prostituce v Amsterodamu.

Prostituce (z lat. prostituere) je poskytování sexuálních služeb (obvykle manuální stimulace, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex) za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu.^[1][2] České označení pro muže takovou službu poskytující je prostitut (srovnej s termínem gigolo), pro ženu prostitutka (srovnej s termínem společnice). Prostituci organizuje kuplíř.

[editovat] Charakteristika

Většinu prostituujících tvoří ženy. To je dáno poptávkou. I většina prostitutů má mužskou klientelu. Služby nabízejí různými způsoby, například přímo na ulici, ve specializovaných podnicích – nevěstincích, či v barech a nočních podnicích. Rozšířené jsou také služby označované jako escort servis, kdy tzv. callgirl, resp. callboy (dívky, chlapci na zavolání), přijíždějí přímo za zákazníkem a poskytují mu sexuální služby v jeho prostorách.

[editovat] Historie

Prostituce je často označována jako „nejstarší řemeslo“. Je známa z většiny rozvinutých kultur. V některých kulturách, například již v Babyloně, existovala i její posvátná forma.

Starověký Řím prostituci strpěl mimo jiné s ohledem na situaci ženy, jejíž význam pro reprodukci byl díky adopci nižší a o to větší důraz byl kladen na její sexuální schopnosti - neuměla-li svého muže uspokojit, musel mít možnost hledat jinde. V Evropě 15. a 16. století se nevěstince vyskytovaly jako povolená a kontrolovaná součást městského života, využívaná muži všech sociálních vrstev. Prostituce byla vnímána jako jakási ochrana manželek, prostředek k omezování cizoložství. Od 17. st. však byly nevěstince zakazovány, částečně z obav před šířením chorob. Kinsey ve svých výzkumech v USA poloviny 20. st. zjistil, že 70 % mužů mělo zkušenosti s prostitutkou.^[3]

Obdoba prostituce se objevuje i u jiných živočišných druhů - např. u šimpanze bonobo se běžně vyměňuje poskytnutí sexu samcům za kvalitní potravu.^[4]

[editovat] Přístup státu k prostituci

Prostituce bývá označována za nejstarší řemeslo lidstva. Politici se s ní odedávna snaží vypořádat. Existují tři přístupy:

• reglementace – stát se v oficiální snaze o „kontrolu“ situace stává spoluorganizátorem prostituce. Relativním a sporným přínosem této varianty je menší prostor pro kuplířské mafie, případně možnost zdanění prostituce. Podle kritiků reglementace stát de facto legalizuje kuplířství a pasáctví a stává se největším pasákem^[5]. Tím se však dostává stát do rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.
• abolice – státní instituce se zaměřují na průvodní jevy prostituce, jako je obchod se ženami či kuplířství, problém prostituce jako takové zůstává neřešen.
• represe – prostituce je považována za společensky nežádoucí, trestnou činnost a pokud existuje, tak jen ilegálně.

[editovat] Situace v Česku

Země patří mezi oblíbené cíle sexuálních turistů. Nejrozšířenější je prostituce při státní hranici s Německem (Dubí, Hora Sv. Šebestiána, Cheb, Domažlice), Rakouskem, na mezinárodních silničních tazích do Polska (Náchod, Karviná) a v Praze ^[6].

Platná právní úprava prostituce: Podle § 15 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, jsou orgány státní správy oprávněny zřizovat ústavy, ve kterých by se dostalo řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.

Trestní zákoník potírá prostituci ustanovením o trestnosti kuplířství (§ 189) a obchodování s lidmi (§ 168). Česká republika je od 14.3. 1958 rovněž vázána Mezinárodní úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného (úmluva nebyla nikdy publikována ve Sbírce zákonů).

Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí se sociálně-právní ochrana zaměřuje mj. na děti, které se živí prostitucí.

[editovat] Citát

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

• Nevěra
• Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Prostituce

• Návrh opatření k řešení problémů souvisejících s prostitucí, Ministerstvo vnitra ČR
• Rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení, Ministerstvo vnitra ČR
• Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, Ministerstvo vnitra ČR
• Dějiny prostituce I. Sexus.cz
• Dějiny prostituce II. Sexus.cz
• Článek o homosexuální prostituci 004.cz
• Záznam z projednávání novely zákona o obcích 36. schůze Poslanecké sněmovny PČR, 2. 11. 1995
• BROUK, Bohuslav: Psychoanalytická sexuologie. Praha: Alois Srdce, 1933 (2. vyd. in Lidská duše a sex. Praha: Odeon, 1992) - kapitoly Prodejnost žen, Prostituce a Osvobození žen

[editovat] Reference

1. ↑ text připravovaného trestního zákona dochází § 413 k definici prostituce
2. ↑ Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení § 232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona (dále jen TZ)
3. ↑ KALOUSKOVÁ, Martina. Mládež a nevěra. Brno : FSS MU, 2006. Dostupné online. Kapitola 2. (cs) 
4. ↑ http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003102106
5. ↑ Josef Vít, Legalizace prostituce a její následky, Britské Listy, 26.7.2005
6. ↑ [http://web.mvcr.cz/archiv2008/prevence/priority/prostituce/mapa_2.html mapa Výskytu pouliční a silniční prostituce, rok 2000, Ministerstvo vnitra České republiky ]

Tento článek týkající se sexuality nebo sexu je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Bližší informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.