Cocksucker Blues

Cocksucker Blues
Původní název	Cocksucker Blues
Země původu	Spojené státy americké Spojené státy americké
Jazyk	angličtina
Délka	93 min
Žánry	dokumentární film rockument
Režie	Robert Frank
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Mick Jagger Keith Richards Mick Taylor Charlie Watts Bill Wyman
Produkce	Marshall Chess
Výroba a distribuce
Premiéra	1972
Cocksucker Blues na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cocksucker Blues je nikdy nevydaný dokumentární film, který režíroval fotograf Robert Frank a který zachycuje americké turné The Rolling Stones v roce 1972 k albu Exile on Main St.

Produkce

Film byl natočen ve stylu cinema verité, přičemž k dispozici bylo několik kamer, které si mohl kdokoli z týmu vzít a začít natáčet. Díky tomu se diváci mohli stát svědky zákulisních večírků, užívání drog (Mick Taylor je zachycen, jak kouří marihuanu s několika roadies, a Mick Jagger, jak v zákulisí šňupe kokain), eskapád roadies a groupies a také členů kapely Rolling Stones v neformální atmosféře. V jedné scéně je zachycena groupie v hotelovém pokoji, jak si píchá heroin.

Osud

Na film byl uvalen soudní příkaz, který zakazoval jeho promítání, pokud by nebyl fyzicky přítomen režisér Robert Frank. Toto rozhodnutí bylo důsledkem sporu, který vznikl poté, co kapela, která si film objednala, usoudila, že jeho obsah je pro ni trapný a potenciálně kompromitující, a nechtěla, aby byl promítán. Frank měl na věc jiný názor, a došlo tedy k tomuto soudnímu rozhodnutí.

Ray Young k tomu uvedl: „Navzdory provokativnímu názvu byly nahota, injekční jehly a hédonismus obsažené v tomto filmu údajně považovány za závadné, a tak byl film stažen z distribuce – a to v období liberální atmosféry, kdy se v místních kinech promítaly filmy jako Cry Uncle! a Chafed Elbows.“ Ve stejném roce měl premiéru film Hluboké hrdlo. Místo něj byl uveden koncertní film skupiny Rolling Stones s názvem Ladies and Gentlemen: The Rolling Stones a vydání filmu Cocksucker Blues byl odloženo na neurčito.

Předmětné soudní rozhodnutí rovněž Frankovi zakázalo promítat film Cocksucker Blues častěji než čtyřikrát ročně v prostředí „archivu“ za jeho přítomnosti. Frank osobně uvedl jedno z těchto vzácných promítání filmu dne 23. února 1988 v bostonském kině Cinema 57 na Park Square v rámci propagace svého nového filmu Candy Mountain, který měl týž týden premiéru.

Další promítání se konalo například v Metropolitním muzeu umění v New Yorku dne 3. října 2009 (kurátor Jeff Rosenheim při představení filmu zmínil, že Robert Frank je „v budově“, ale poukázal na to, že budova má rozlohu přes 2 000 000 čtverečních stop (190 000 m²)), v Muzeu moderního umění v New Yorku v listopadu 2012 v rámci dvoutýdenního festivalu „The Rolling Stones: 50 Years on Film“, v Cleveland Cinematheque 15. listopadu 2013, v divadle Chuck Jones Theater během filmového festivalu v Telluride v roce 2015 a na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu (IDFA) v roce 2015 v nizozemském Rotterdamu v rámci retrospektivy Roberta Franka, jíž se Frank osobně zúčastnil.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cocksucker Blues na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Cocksucker Blues v Internet Movie Database (anglicky)
• Cocksucker Blues v Česko-Slovenské filmové databázi
• Cocksucker Blues na Kinoboxu